American Pit Bull Terrier

Historie American Pit Bull Terrier

Již podle názvu plemene je zřejmé, že "pitbull" je čistě Americké plemeno. Ve své podstatě je to pravda, neboť v Americe dostalo plemeno svoji finální podobu. Do "Nového světa" se tito psi dostali s emigranty z Anglie,Holandska pravděpodobně již před rokem 1800, ale nejvíce "pit terrierů" se dovezli Irové po roce 1845 když hromadně emigrovali po tzv. "Bramborovém hladomoru", který Irsko zasáhl.

 

Nejenom že si evropané přivezli do Ameriky své psy, ale s nimi si přivezli i svou zábavu. Psí zápasy. Tito psí gladiátoři si díky svým majitelům a hlavně díky svým činům dosažených v ringu začali získávat oblibu po celé zemi.

 

Irští přistěhovalci své psy nazývali "Pit Terrier", kdežto Angličané svým psům říkali "Pit Dog". Někteří chovatelé, a zvláště pak Irové si své linie hlídali jako oko v hlavě a při chovu přísně dbali na zachování krevních linií. Nejvíce na "Old Family", jednu z nejstarších a nejúspěšnějších linií, která udělala pitbulla pitbullem.

V dobách, kdy zápasničtí psi  sobě a svým majitelům a chovatelům na psích kolbištích získávali věčnou slávu, našli se i tací, kteří chtěli pouze vydělat na prodeji štěňat pochybné kvality.  Především zde byli tací chovatelé jako J.L.Colby (jeho rodina chová pitbully dodnes),Earl Tudor, Joe Corvino, J.R.Loposay,Howard Heinzl, Ed Crenshaw, Maurice Carver a  další, díky kterým se pitbull stal nesmrtelným. Mezi nejuznávanější chovatele moderní doby patří např. Bert Sorrell, Floyd Bourdreaux, nebo Tom Garner. Všichni tito chovatelé odchovali spousty kvalitních psů, ze kterých vzešli nové linie a jejich jména, nebo jména jejich potomků se objevují v rodokmenech kvalitních psů dodnes.

 

Jméno Amerického pitbullteriera

Chovatelé psů zápasníků se chtěli sjednotit ve jméně rasy. Ačkoli se to nezdá, s názvem to zase nebylo tak jednoduché. Valná většina chovatelů chtěla v názvu rasy slova PIT a AMERICAN, aby bylo zdůrazněno, že jde o zápasnického psa a o čistě americké plemeno. Naproti tomu nechtěli přijmout slovo TERRIER v domnění, že pitbull nemá ani trochu z krve terriera (v obou případech je vidět typická americká ješitnost). Po dalších neshodách přišel s návrhem pan Bennet a to s American (Pit) Bull Terrier. Pod tímto názvem ze začali psi registrovat pod UKC (United Kennel Club). V roce 1909 byla založena společnost ADBA (American Dog Breeder Association) za účelem registrace pouze pitbullů. Dnes je v této společnosti zapsána velká většina APBT z celého světa. Od 70tých let 20.století je název APBT oficiální již bez závorky. ADBA vytvořila i služební (tzv.bodovaný) standard, o kterém se píše, že aby ste ho správně pochopili, musíte znát history plemene, proč a za jakým účelem bylo plemeno vyšlechtěno.

 

APBT dnes a jeho využití:

Dnes je zcela nepopiratelné, že APBT to v ringu dotáhl nejdále a s největší pravděpodobností ho již nikdy žádná jiná rasa nepřekoná. Přesto, že jsou psí zápasy zákonem skoro po celém světě zakázány, je více než jasné, že se je nepodaří nikdy úplně zamezit. Pitbull dnes slouží jako společník, kamarád, sparingpartner pro sportovně založené lidi, nebo ho jeho páníčci připravují na specifické soutěže pro psy typu bull. V zemi původu krom společníka vykonává hlavně na fenkově strážce farem a dobytka. Zástupci plemene se začínají objevovat i v ozbrojených složkách, kde budí zaručený respekt.

 

 

Standard Amerického pitbullteriera podle UKC

 

Hlava: Středně dlouhá, hranatá, obdélníková. Lebka plochá, nejširší mezi ušima, s výraznými lícemi bez vrásek.

Čenich: Hranatý, široký a dlouhý. Výrazné čelisti vyzařují sílu. Skus má být nůžkový, horní zuby přesahují přes spodní.

Uši: Kupírované i nekupírované (to není důležité).Měli by být posazené vysoko na hlavě a bez záhybů. V některých zemích je kupírování uší zakázáno a proto se musí vycházet ze zákona dané země.

Oči: Kulaté. Měli by být daleko od sebe, zasazené poměrně nízko ve spodní části lebky. Přípustná je jakákoli barva.

Nos: Široce rozevřené nozdry. Přípustná je jakákoli barva.

Krk: Svalnatý. Mírně klenutý. Zužuje se od plecí k hlavě. Kůže pevně přiléhá bez laloku.

Plece: Pevné svalnaté s šikmo položenými lopatkami.

Hřbet:  Krátký a silný.Pozvolna se svažující od kohoutku k zádi. Mírně klenutá bedra, záď mírně skloněná a přiměřeně zešikmená.

Hrudník: Hluboký, ale nepříliš široký, s dobře klenutými žebry.

Žebra: Pevná, dobře klenutá, poslední žebra zasahující daleko dozadu.

Ocas: V porovnání s celkovou velikostí krátký. Nízko nasazený a na konci zašpičatělý. Nesmí být nesen přes hřbet. Pahýlový ocas je nepřípustný.

Nohy: Mohutné, kosti oblé, s rovnými kolmými spěnkami, poměrně silné. Tlapy střední velikosti. Chůze by měla být lehká a pružná. Nikoli kolébavá a mimochod.

Stehna: Dlouhá s dobře vyvinutými svaly. Hlezna rovná, směřující dolů.

Srst: Lesklá. Krátká a na dotek tvrdá.

Barva: Přípustná jakákoli barva i znaky.

Váha: Není důležitá. U fen se doporučuje od 13,5 – 22,5kg. U psů od 16-30kg